Další, tentokrát poměrně teoretická a možná trochu abstraktní kapitola z občasného seriálu o geo-ontologiích.
Koncepty (v angličtině „concepts“) tvoří
základní stavební kameny veškerých ontologických a
konceptuálních modelů. Nejedná se však o termín související
pouze s modelováním datových, informačních a znalostních
struktur. Podle Laurence a Margolise (1999) koncepty představují
„základní konstrukt teorie mysli“ (Theory of mind). Koncepty
jsou klíčové především z hlediska schopností kategorizace
(klasifikace) a porozumění, proto tvoří základní stavební
kámen ontologických i lingvistických systémů (Kavouras &
Kokla 2007).
Podle Kavouras & Kokla (2007) je odlišný
pohled na koncepty ve filosofii a kognitivní vědě (zkoumající
výzkum mysli a jejích procesů). Kognitivní věda pracuje podle
Margolise & Laurence (2011) s koncepty jako mentálními
reprezentacemi (myšlenkovými obrazy) kategorií, abstraktními
objekty nebo jako se schopností převádět objekty a jevy do
přirozeného jazyka. Filosofické pohledy vychází ze základních
směrů středověké filosofie, kterými jsou realismus,
nominalismus a konceptualismus (Klein & Smith 2005, Kavouras &
Kokla, 2007).
-
Realismus prosazuje především obecné koncepty (například řeka nebo hora), které jsou platné univerzálně a na rozdíl od pomíjejících dílčích objektů a jevů jsou obecně platné.
-
Nominalismus klade důraz na jednotlivosti (například Vltava nebo Říp), protože pouze s nimi lze učinit reálnou zkušenost (je možné je například změřit nebo se jich dotknout). Obecné koncepty vznikají dodatečně na základě společných vlastností, přičemž se jedná jen o pouhá slova a nikoli skutečné objekty.
-
Konceptualismus představuje kompromis mezi oběma krajními koncepcemi. Uznává existenci dílčích i obecných pojmů, ale univerzální koncepty nejsou schopné samostatného bytí.
Jak vyplývá z názvů filosofických směrů,
současná teorie konceptů implementovaná v informační
technologií vychází především z konceptualismu, přičemž
nereflektuje schopnost či neschopnost samostatné existence
v případě univerzálních konceptů. Pro popis reálného
světa a také pro porozumění tomuto popisu je nezbytné operovat
jak s dílčími koncepty (které v případě geografické
domény mohou být reprezentovány prostorovými daty), tak i s
obecnými koncepty (kategorie nebo typy dat). Jako příklad může
opět sloužit mapa, která obsahuje jednotlivé prvky (dílčí
koncepty), ale i legendu, která při vzájemné transformaci jazyka
mapy a přirozeného jazyka uživatele používá univerzální
koncepty.
V literatuře se objevují i synonyma jako
například třída (class), objekt (object) nebo kategorie
(category). Je však potřeba pečlivě ověřit, zda se v
konkrétních případech opravdu jedná o totožné termíny.
Příkladem může být termín „třída“, který podle (Svátek,
2002) nemůže být zaměňován se stejným pojmem z oblasti
objektového (objektově-orientovaného) programování, protože
třídy v ontologiích a konceptuálních modelech neobsahují
procedurální metody.
Zdroje literatury:
Kavouras, M., & Kokla, M. (2007). Theories
of geographic concepts: ontological approaches to semantic
integration. CRC Press.
Klein, G. O., & Smith, B. (2005). Concept
systems and ontologies. Discussion between realist philosophers and
ISO/CEN experts concerning the standards addressing” concepts”
and related terms.
Laurence, S., & Margolis, E. (1999). Concepts
and cognitive science. Concepts: core readings, 3-81.
Margolise, E. & Laurence, S. (2011). Concepts.
In Stanford Encyclopedia of Philosophy. Metaphysics Research Lab,
CSLI, Stanford University, Stanford, CA.
http://plato.stanford.edu/entries/concepts.
Svátek, V. (2002). Ontologie a WWW. In DATAKON
2002, Brno.
Žádné komentáře:
Okomentovat